Poprvé se naše škola zapojila do projektu společnosti Post Bellum, Příběhy sousedů ve školním roce 2019/2020. Díky skvělé práci odvedené týmem skládajícím se ze sester Járových a Anežky Hnojské se nám podařilo zvítězit. Letošní ročník díky ztíženým podmínkám sice soutěžní nebyl, přesto naše dva týmy slavily jedno vítězství. Z původně přihlášených 8 družstev totiž projekt ve ztížených podmínkách díky korona krizi dokončila pouze 3 družstva.

Družstvo terciánů (Elen Nekolová, Daniel Newton, Kateřina Štěpánovská, Filip Vávra) pro nás natočilo vzpomínky manželů Polkových. Toto milé tříhodinové setkání přineslo mnoho zajímavých podnětů. A proto bylo těžké si vybrat, s čím se bude pracovat. Nakonec svoji rozhlasovou reportáž terciáni soustředili na vzpomínku paní Magdalény Polkové, která pomáhala stěhovat mostecký kostel.

Družstvo složené ze žáků sexty a 2. ročníku (Aleš Hobl, Petr Noha, Patricie Paurová, Anita Schneidrová, Michael Voráček) jelo za pamětnicí Emílií Brejchovou do Horažďovic a v rámci pátrání po dalších údajích až ku Praze do vesničky Lojovice u Velkých Popovic. Rčení „je to v loji“ pro ně získávalo velmi určitou podobu, protože ten den lilo jako z konve, byla zima a pátrání v místě událostí vůbec nebylo jednoduché. Vzpomínání své pamětnice toto družstvo přetavilo do videoreportáže. Ovšem vůbec nejtěžší bylo vybrat z tolika zajímavých informací ty, které by se vešly do povolených 5 minut.

Obě družstva svůj úkol zvládla i přes to, že se účastníci projektu většinou směli setkávat jen online.

Kromě úvodních školení totiž do jejich práce zasáhla vládní krizová opatření, která také práci na projektu protáhla do tohoto školního roku a závěrečnou soutěžní prezentaci nahradila filmovým dokumentem o práci zapojených týmů, které projekt dokončily. Všem těmto statečným a houževnatým žákům naší školy patří uznání a poděkování za práci, kterou odvedli. Sami se ostatně můžete přesvědčit, že ztížené podmínky neubraly výsledku na kvalitě.

Přesvěčte se sami:

Celé video k projektu Příběhy sousedů

Videoreportáž našich žáků

Dagmar Dindová, pedagogické vedení družstev

I letos připravily třídy nižšího gymnázia drobné vánoční dárky pro děti z blovické rodinné skupiny Dětského domova Nepomuk. Doufáme, že dárky přinesou Stefanii, Heleně, Brunovi, Martinovi, Oldovi a Lukášovi alespoň trochu vánoční radosti.

A protože nemohlo kvůli koronavirovým opatřením dojít na tradiční předvánoční návštěvu přímo v rodinné skupině, položili členky a členové čtenářského klubu dětem a jejich tetě Ivetě Sivčákové alespoň několik otázek (odpovědi A).

A protože naši primáni jsou velmi komunikativní a rádi si navzájem sdělují své zážitky, radosti či starosti, přidáváme i jejich odpovědi (odpovědi B).

• 1. Jak prožíváte dobu adventu? Je to pro vás čas klidu a těšení se na Vánoce, nebo spíše čas shonu?
• A: Těšíme se na Vánoce.
• B: Někdy honička, někdy pohodička. Klid a těšení se na Vánoce ale jasně vedou.
• 2. Máte advent spojen s nějakou tradicí, kterou vždy dodržujete?
• A: Vyrábíme adventní věnec a zdobíme skupinu, pečeme cukroví.
• B: Mezi nejoblíbenější tradice primánů rozhodně patří tyto: zapalování svíček na adventním věnci, pouštění lodiček a krájení jablíčka. A samozřejmě nechybí pečení cukroví. Nebo spíše jedení?
• 3. Co se vám vybaví jako první, když se řekne slovo Vánoce?
• A: Dárky, vánoční cukroví, sníh.
• B: Rodina, večeře, stromeček.
• 4. Kdy zdobíte vánoční stromeček a kdo z vás nejvíce při této činnosti pomáhá?
• A: 23.12. stromeček zdobí tety.
• B: Ohledně zdobení vánočního stromečku se strhla velká diskuze. Termíny byly různé. Můžeme to shrnout tak, že primáni zdobí od 10.-24.12. Do zdobení se často zapojuje celá rodina, někteří jsou ale bez práce a zdobí u nich Ježíšek.
• 5. Kde budete trávit Štědrý den a jak probíhá Štědrý den v DD?
• A: Většina z nám bude u rodičů. Štědrý den v DD probíhá klasicky. Díváme se na pohádky, připravujeme řízky a salát na večeři, jíme cukroví a těšíme se na rozbalování dárků.
• B: Prima Štědrý den? Pohádky, procházky, prarodiče, salát, kapr, prskavky, zvoneček, dáreček...
• 6. Díváte se na štědrovečerní pohádku? Která je vaše nejoblíbenější?
• A: Díváme se celý den. Ledové království.
• B: Pohádky jsou super! Top 5: Anděl Páně, Tři bratři, Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty a Mrazík.
• 7. Vzpomínáte si na to, který dárek vám udělal největší radost?
• A: Autodráha.
• B: Pes, kolo, lyže, piano nebo třeba školní taška.
• 8. Je nějaký dárek, po kterém velmi toužíte? Který to je?
• A:Terénní autíčko na ovládání.
• B: Zvířecí mazlíček zvítězil na plné čáře.
• 9. Máte nějaké přání, které byste chtěli, aby bylo splněno? Prozradíte nám ho?
• Tady není třeba, abychom odpovědi rozdělili. Shodli se úplně všichni...
  A+B: Aby skončila doba koronaviru, byli jsme všichni zdraví a nemuseli jsme nosit roušky. A bílé Vánoce by byly také fajn...

Na začátku letošního kalendářního roku se žáci Gymnázia Blovice opět zapojili do projektu pana Richarda Langera „Cena Ď“, jehož hlavním cílem je vyhledávat dobrodince, mecenáše a všechny ty, kdo nezištně pomáhají ostatním a různými aktivitami přispívají k obohacení společenského života, a poděkovat jim.

Žáci gymnázia navrhli původně jedenáct osobností, které by si ocenění podle jejich názoru zasloužily. Místní kolegium, složené ze zástupců blovických institucí a organizací, poté vybralo dvě z nich.

Místní cena Ď 2020 byla udělena paní Evě Tupé, ředitelce ZUŠ Blovice, a to za dlouholetou pedagogickou práci, řízení ZUŠ, vedení různých hudebních těles, ochotu a pomoc při pořádání různých akcí organizacemi a městem Blovice.

Cena žáků Gymnázia Blovice patří paní Andree Kolmanové, zakladatelce Víceúčelového zařízení a útulku pro psy Borovno, a to za pomoc opuštěným a týraným psům v okrese Plzeň-jih a za organizování dalších aktivit, jako např. canisterapie, a různých charitativních projektů.

K slavnostnímu vyhlášení cen Ď byli nominující i nominanti pozváni do Klubu Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde se konala sloučená krajská kola pro Plzeňský a Jihočeský kraj. Ceny osobně předávala ředitelka Divadla Oskara Nedbala Mgr. Linda Rybáková, tu blovickou pak společně s Mgr. Marcelou Šustrovou, ředitelkou Gymnázia Blovice.

Cenu Ď v Plzeňském kraji obdržela na základě nominace Fakultní nemocnice Plzeň „Covidová jedenáctka“, již reprezentovali čtyři zdravotníci: Bc. Ivana Witová, Bc. Aleš Červinka, Mgr. Petra Vávrová Simlerová a Mgr. Jitka Hurtová (mj. absolventka naší školy).

Cenu Ď v Jihočeském kraji 2020 získal na základě nominace Dětského domova Volyně pan Miloš Bečvář (lyžař, 15x titul Mistra ČSSR, 2x reprezentace na zimních OH), jenž svými aktivitami motivuje děti k zimním i letním sportům a svým jednáním a chováním je jim příkladem.

Všem oceněným upřímně blahopřejeme, ale také si uvědomujeme, že uznání si zaslouží všichni nominovaní, protože práci pro ostatní dělají skromně, samozřejmě, upřímně, bez nároku na odměnu. Projekt pana Richarda Langera na jejich záslužnou činnost alespoň poukazuje. Na vyjádření díků se totiž v dnešní náročné době často zapomíná…

Všichni nominovaní ze všech místních a krajských kol automaticky postupují do kola celostátního, jež proběhne 10. října 2020 na Nové scéně Národního divadla v Praze. Ať již své nominace promění, či ne, patří jim i projektu pana Langera obrovské Ď.

Milena Durasová

Nový školní rok začal pro žáky primy a 1. ročníku netradičně již v pondělí 31.8. Do lavic se ale ještě nešlo, čekal nás třídenní seznamovací kurz. 59 nováčků, pan učitel Ivo Barca a třídní učitelky prvních ročníků Pavlína Fialová a Lucie Chalupová se vydali do rekreačního střediska Peira, které se nachází v Jesenici u Rakovníka. Čekaly nás 3 dny plné her a zábavy. Cíl byl jediný - prolomit ledy a seznámit se se svými novými spolužáky a učiteli. A podařilo se nám to náramně! Zatímco v pondělí stálo v kruhu 30 nesmělých primánů a 29 žáků 1.ročníku, ve středu už jsme odjížděli jako jedna velká parta, ve které se všichni znají, podporují se a společně se těší na nové zážitky.

Začátek kurzu byl ale pro některé doslova šokem. NEDOSTANEME HESLO NA WI-FI! Zpráva se šířila rychlostí blesku a ve tvářích některých jedinců se objevilo zděšení. Co tady budeme dělat??? Všichni ale záhy pochopili, že nudit se rozhodně nebudeme. Poznali jsme řadu nových her, cestou k nedalekému rybníku jsme si vyzkoušeli náš orientační smysl, zjistili jsme, že paní učitelka Fialová neumí číst v mapách, ale naštěstí umí používat GPS navigaci, a tak jsme zdárně došli do cíle. Vyslechli jsme si řadu zajímavých historek, mimo jiné i skutečný příběh Rusalky. Objevili jsme také řadu nových věcí, třeba to, že pan učitel Barca si dokáže lehce poradit s aku vrtačkou, pokud je třeba rozebrat postel, za kterou nám spadne mobil, nebo že mu nedělá problém vylézt na střechu chatky, kam nám omylem 1. hodem (!) přistálo frisbee. Nutno podotknout, že "vydařenému" hodu předcházela podrobná teoretická průprava, jak s frisbee zacházet. Jeden záchvat smíchu střídal druhý a hodiny plynuly možná až moc rychle.

Večer došlo i na procvičování matematiky, když jsme u pojídání čokolády zjistili přímou úměrnost, tedy čím více lidí čokoládu jí, tím více si na ní pochutnáme. Nechyběly ani hodiny zpěvu u táboráku a hlavně hodiny a hodiny konverzace. Ticho nastávalo jen u výtečného jídla, které by dle strávníků obstálo i u Zdendy Pohlreicha.

Ve středu se nám těžko odjíždělo. Všichni si chtěli ty bezstarostné dny plné pohody prodloužit. Zpáteční cestou autobusem jsme rozjímali nad všemi zážitky, když tu najednou někdo vykřikl: "Je tady wifina!" Hromadné nadšení se ale nekonalo, třeba si někteří přeci jen uvědomili, že je mnohem lepší hledat nové kamarády než heslo na Wi-Fi.