V pátek 25. dubna se v aule Západočeské univerzity v Jungmannově ulici v Plzni sešlo všech pět družstev, která zpracovávala zajímavé životní osudy. Po osudech skautského nadšence Vojtěcha Holuba z Plzně pátrali žáci z Gymnázia Luďka Pika a životní osudy březnického rodáka lékaře Jiřího Motáně, jehož tatínek lékárník za války pomáhal lidem vězněným v koncentračních táborech i partyzánům, představili žáci 34. ZŚ v Plzni. Projektantku Hanu Rackovou z Nezvěstic, která zavzpomínala na srpen 1968, zpovídali žáci ZŠ Nezvěstice. Výtvarnice, sochařka a designérka Eva Roučka se podělila o své životní osudy se žáky z Gymnázia a SOŠ Rokycany.
Naši žáci z Gymnázia Blovice se věnovali osudu pana Zdeňka Svitáka, jak už jsme informovali ve článku Josefíny Velíkové v minulém čísle, který byl omylem připsán Dagmar Dindové.
Prezentace sice začínala až v 17 hodin, ale na generální zkoušku jsme byli pozváni už na tři čtvrtě na tři. Dvě hodiny času se zdály býti na začátku dlouhé, nicméně jsme za ně nakonec všichni byli vděční a samotná prezentace pak už běžela jako po másle.
Celým večerem nás provázel moderátor Jaroslav Kůla, který si na pódium zval organizátory projektu, jednotlivá družstva i hudebníky, kteří zpříjemňovali atmosféru. Na začátku mluvil ředitel plzeňské pobočky Paměti národa pan Jiří Kunc, po jehož promluvě následovalo hudební vystoupení dětí ze ZUŠ Sokolovská - Gabriela Königsmarková (příčná flétna), Václav Komaňski – (akordeon) a Rozalie Schwarzová (příčná flétna).
Osvěženi hudbou jsme pak sledovali žáky zúčastněných škol při představování jejich pamětníků, kteří se tentokrát mohli zúčastnit všichni a na konci každého představení byli pozváni na pódium, kde dostali malou pozornost, poděkovalo se jim za jejich účast v projektu a vyfotili se společně se žáky.
Osudy všech pěti pamětníků byly nesmírně zajímavé a mnohdy velice pohnuté. Bylo na nich velmi dobře vidět, že velké dějiny mohou ovlivnit životy obyčejných lidí někdy bohužel velmi nemile. O to víc jsme museli obdivovat nezlomnou vůli lidí, kteří se dokázali přenést přes nepřízeň osudu, a zanechat za sebou v životě něco dobrého pro ostatní.
Ke slovu se v aule Západočeské univerzity dostali všichni – účastníci projektu, pamětníci i učitelé a lektoři, kteří žákům při odkrývání a zpracovávání životních osudů našich sousedů pomáhali. K jednotlivým výstupům se vyjádřila také tříčlenná porota skládající se z novinářů, pedagogů a historiků. Všichni jsme si vyzkoušeli, jaké to je odpovídat na nečekané dotazy všetečného moderátora, a tak byl následující raut velmi vítaným zakončením náročného dne.
Na konec tohoto článku si neodpustím zmínku o tom, jak jsou osudy lidí propletené. Jednou z členek poroty, která posuzovala jednotlivá zpracování pamětnických osudů a jejich prezentace byla i Lenka Dvořáková – zástupkyně šéfredaktora zpravodajského portálu Roklen24.cz, která je shodou náhod dcerou spolupracovníka našeho pana Svitáka z dob jeho zaměstnání v Západočeském truhlářském družstvu a vyřídila mu pozdrav od svého otce.
Naše žáky rozhodně potěšilo, že je v tento náročný den přišli podpořit jejich rodiče, třídní učitelka Pavlína Fialová i paní ředitelka Lada Kotlanová. Doufáme, že se závěrečná prezentace všem líbila, a já za sebe doufám, že i další skupinka žáků bude příští rok pracovat se stejně velkým zápalem jako moji letošní „pamětníci“.
