Dne 16. 12. se třída oktáva za doprovodu paní Kováříkové a paní Dindové vypravila na dlouho očekávaný výlet do Regensburgu. Naším cílem byla dílem exkurze po historickém městě v rámci hodin německého jazyka, dílem místní vyhlášené adventní trhy. Vyráželi jsme již časně ráno z plzeňského nádraží vlakem na Mnichov. Když jsme někdy kolem desáté vystoupili na hlavním nádraží v Regensburgu, vydali jsme se, vedeni paní Dindovou, na první část naší cesty.
U takzvaného římského odpočívadla jsme dostali německé mapky a několik úkolů pro tuto exkurzi – měli jsme vyfotit smějícího se anděla, najít nejstarší stánek s občerstvením či požádat někoho z místních, aby nás naučil frázi ve svém jazyce.
S úkoly v ruce jsme se vydali podél historických hradeb ke zbytkům takzvané Pretoriánské brány neboli Porta Praetoria. V dávných dobách sloužila jako vstup do římského legionářského tábora Castra Regina, my jsme ji ale bohužel našli neprůchozí, takže se exkurze do starověku musela skončit.
Od brány už to byl jen kousek ke gotické katedrále svatého Petra, která, ač zrovna zakryta lešením kvůli probíhající opravě, nenechala nikoho na pochybách o své monumentalitě. Uvnitř jsme nalezli první z našich úkolů – smějícího se anděla.
Další naší zastávkou byl místní kamenný most. Jedná se o nejstarší most v celém Německu, patrně od stejného stavitele, jako pražský Juditin most. Otevřen veřejnosti byl roku 1146 a město díky vybírání mýtného za přechod přes Dunaj značně zbohatlo. Váže se k němu také pověst, nezbytná část koloritu takového historického města, jako je Regensburg. Jeho stavitel údajně uzavřel sázku s mistrem katedrály svatého Petra o to, který z nich dokončí práci dříve. Protože prohrával, jak už to tak ve starých německých pověstech bývá, nabídl se mu do služby sám ďábel. Ten mu slíbil pomoc při dokončení stavby včas, na oplátku však požadoval první živou duši, která přes most přejde. Most opravdu dostavěl a sázka tak byla vyhrána, pekelník ale vyšel s prázdnou. První, koho nechal stavitel po mostě přejít, byl totiž pes.
Poté, co jsme se dostatečně vynadívali na panorama města plné věžiček, jsme opět vyrazili vstříc centru města, jeho náměstím a trhům.
Posledním důležitým cílem naší společné výpravy byl benediktinský kostel svatého Jakuba, k našemu překvapení založený irskými a skotskými misionáři. Regensburg pro ně býval svého času významným středoevropským centrem. Po návštěvě tohoto kostela měl být konečně zahájen dlouho očekávaný rozchod. Jako ideální místo k opětovnému srocení jsme si vyhlédli monument na Neupfarrplatz, který, jak jsme posléze zjistili, nese jméno Ort der Begegnung – místo setkávání.
Exkurzi do kouzelného historického města jsme si všichni moc užili a jsme zase o něco chytřejší – minimálně o zjištění, že máme možnost snadno si zajet pro slavnostní atmosféru a dětský punč i k našim sousedům a neztratit se tam. Dokonce i naše němčinou nevládnoucí spolužáky jsme nakonec úspěšně dopravili až zpátky do Plzně, snad bez přílišné traumatizace němčinou.
Eliška Háčková, oktáva